Ne nadarmo se říká, že každý majitel psa se podobá svém psovi, nebo že naopak každý pes vypadá jako jeho majitel. Zatím máme doma čtvrtého psa a každý z nich mi zrcadlí určité období mého života.
Začnu pěkně popořadě. Můj první pes jménem Čert k nám přišel asi před 20ti lety, kdy jsem ještě měla pěkně bouřlivé party období a vlastně na něj nebylo ani moc času. Byl to skvělý parťák, ale rozhodnutí si ho pořídit nevycházelo tak moc ze srdce, jako spíš z toho někoho zachránit z útulku a mít doma prima společníka. Bohužel s námi ani dlouho nevydržel. Dostal psinku, protože neměl všechna potřebná očkování. Ale prožil s námi nádherného půl roku, který byl pro něj troufám si říct, lepší než v útulku, i když už předem věděl, že jeho čas je pouze omezený.
Další pejsek, nebo spíš fenka jménem Misty k nám přiletěla na Floridu z Missouri. Našla jsem si ji na netu, a po několika videohovorech jsem věděla, že to je láska na celý život. Přiletěla letadlem na Valentýna, a já tu malou vystrašenou kuličku domů vezla schoulenou na klíně. Byla to ale pěkná rošťanda, pamatuji se, jak nám jednou počůrala koberec, a dostala co proto od mého bývalého přítele. A aby dokázala, že ona je ta, která u nás bude mít poslední slovo, tak se za trest vykakala na gauč. Jednou už jsme nevěděli kudy kam, tak jsme ji zavřeli za dveře na pavlač, aby se naučila chodit venčit ven, ale ona si místo toho udělala z okolojdoucích mazlící kroužek a bylo jí to naprosto jedno. Můj syn byl v té době batole a učili se pít ze stejné lahve, nosili si v puse hračky, a nejlépe se mu spalo s Misty v kleci. Nezameškala s námi skoro žádnou dovolenou, všude byla s námi a nejhorší nebo možná nejzábavnější bylo pro ni, když jsme se náhodou rozdělili a ona nás musela neustále shánět všechny dohromady. Plavala s námi v jezeře, o půlnoci se rozhodla, že je čas na hraní a pískala na hračky tak dlouho, než si s ní někdo nezačal hrát. Byla veselá, milovala dobrodružství a byla s každým kamarádka. Největší radost ji dělalo, když ji někdo honil, a ona mu vždy utekla, vždy byla napřed. Když na někoho štěkala z balkonu a já ji řekla, že to nesmí dělat, tak si aspoň zavrčela něco pod fousy, jen aby měla vždy poslední slovo. Jednou jsem onemocněla a nemohla jsem se ani zvednout a to ležela u mé postele, ani se nechtěla jít vyvenčit. Když jsem chodila kouřit na balkon, seděla se mnou na křesle a zahřívala mně. Měla srdce na dlani a všechny si získala, i mou mámu, která se do té doby psů bála, ale z Misty měla super parťačku. Tato úžasná fenka si nikdy ani nepovzdychla, i když měla spoustu problémů s klouby, operaci žaludku (poté co sežrala kus koberce), nebo kastraci dělohy. Ležela a v klidu trpěla.
Když jí zůstalo na krku jedno štěně jménem Amber, neustále se ni starala. Nikdy mezi nimi nebyla konkurence, jako mezi dospělými fenami. I když byla menší než její holka, tak šla vždy jako první do útoku, když ji bránila jako správná máma. A když od nás odcházela, děti i já jsme ji na střídačku četli knížky, hladili jí a byli po jejím boku. Dokázala nás semknout jako rodinu a my si mysleli, že pejska jako byla Misty už nikdy mít nebudeme.
Ve stínu Misty vyrůstala její dcera Amber. Krásná fenka, bez zdravotních problémů, bez extra nároků na péči, má nádhernou výstavní postavu, ale byla pouze stín své mámy. Nikdy nepřinesla míček ani si nehrála s hračkami a do vody se namočila sotva po kolena. S nikým nechce kamarádit a na všechny štěká. Odhání od sebe jak lidi tak i psy, a je sama ve své bolesti, ustrašená, vyplašená a nesvá. Nikdy nevěděla, jestli za námi může vyskočit na gauč nebo do postele, až poté, co od nás Misty odešla a odešel i bývalý přítel začala nabývat na síle a sebevědomí. Ale nikdy se úplně nezbavila svých obav, jen je někde hluboko v sobě zadusila a naučila se s nimi fungovat. Teď už přijde za každým s radostí, ale nějaké obavy v ní stále zůstaly a při sebemenším pokárání ihned znejistí a stáhne se do kouta nebo pod židli. I já jsem v té době prožívala těžké období, schovávala se a byla si nejistá sama sebou, svou silou, schopností a hlavně láskou sama k sobě. I když jsem na venek vypadala naprosto v pohodě, vnitřně jsem byla na rozsypání.
Náš nejnovější přírůstek a miláček rodiny se jmenuje Bart. Ano je to malý Simpson a dělá svému jménu velkou čest. Amber s ním omládla tak o deset let, honí se spolu po parku, tahají se o klacek a dělají další povedené lumpárny. Doma je zase všude plno hraček, píská na nás o půlnoci a nosí nám míčky na házení. Když přišel k nám domů, tak se rozvalil na záda, a dělal, že tady prostě patří od nepaměti. Začal si nosit hračky do poličky, kde dříve mívala hračky Misty, leží na předložce v koupelně a babičce skočil na zahradě do velké mísy a chtěl se rovnou okoupat. Na procházce proběhne každou kaluží a nejlepší je, když si tam může i lehnout. Když chce jít spát ke mně do postele, tak mi tam nanosí plno hraček jako dárky a začne mně škrábat tlapkou, abych si ho všimla. Ne nadarmo se říká, že duše jsou bezpohlavní. Myslím, že se nám vrátila Misty, radost do života a že se rozhodně máme na co těšit.
Commenti